Dovolená v Maďarsku-1

1.část

Letos už mi ta dovolená musí vyjít, i kdybych měl jet sám, říkal jsem si a ani jsem netušil, jak daleko jsem od pravdy. Po problémech v práci, které zaznamenávám pravidelně každé léto, už to vypadalo, že mi to opět nevyjde.  Ale naštěstí se to poskládalo tak, že jsem 12.8. v sobotu dopoledne vyrazil na cestu.

Tento a navazujících 8 dalších příspěvků dokumentuje pobyt družstevníka se splaceným Programem Vacation. Jeho možnosti využití jsou téměř nekonečné, výhoda je, že si každý užívá, jak chce. Velmi svérázně jsem si užil tento týden i já osobně a proto píšu své dojmy z dovolené, abych vzbudil více zájmu o náš družstevní program.

„Užijte si Nezapomenutelnou Dovolenou v Maďarsku v Klubu Dobogómajor!“

V rámci Programu Vacation jsem si letos naplánoval úžasný výlet do Maďarska, konkrétně do Clubu Dobogómajor. Není to zas tak daleko, a tak jsem plně očekával vzrušení z jízdy autem a zároveň se těšil na prozkoumání největšího termálního jezera v Evropě – v Hevízu. Zajímavé je, že před čtrnácti lety jsme zde již byli, avšak tehdy byl listopad a nikdo z rodiny se neodvážil ponořit do termálních vod. Teď mám příležitost zažít nádherný zážitek, protože jezero je vhodné pro koupání po celý rok. V létě dosahuje teplota vody až 34 stupňů, zatímco v zimě, i když je mrazivě, klesne maximálně na 22 stupňů i při minus 20 stupních venku.

Club Dobogómajor je skutečně strategicky umístěný pro prozkoumávání okolních krás. Nedaleko, necelých 6 km, se nachází město Kestlehey s jezerem Balaton, což nabízí další skvělé možnosti koupání a termálních radovánek, které si každý užívá v létě. Rozhodnutí pro tuto destinaci bylo vskutku přínosné, k tomu mi přálo i krásné počasí.

Přináším vám stručný pohled na můj první den:

„Den První  – sobota: Cesta plná Krásných Zážitků„

Sobotní den byl dnem startu. Auto bylo pečlivě naloženo a já vyrazil směr Slovensko. Podle map Googlu jsem zvolil nejkratší a nejrychlejší trasu po dálnici do Bratislavy. Cestou jsem si užíval harmonický zvuk broukajícího auta a silnice mi plynule ubíhala pod koly. Za Čadcou jsem se zdržel krátkou dobu v malé koloně, což mi vzalo jen pár minut. Avšak čas byl mým spojencem a takovéto drobnosti mě nevyváděly z míry.

Po nájezdu na dálnici v Žilině jsem aktivoval tempomat na 111 km/h a klidně se proplétal krajinou. Můj starý motor, který má za sebou 245 000 kilometrů, přestal broukat a začal se téměř ladně zpívat. Zjevně si užíval delší trasy a to ve mě vyvolalo pocit klidu. Před Bratislavou mě upozornila značka na omezení rychlosti na 110 km/h, což jsem respektoval.

Po přejezdu Slovenska jsem se ocitl na Maďarských hranicích a vydal jsem se dál po dálnici směrem ke svému cíli. Od hranic to bylo ještě 196 km. Mobilní navigace mě spolehlivě vedla a já si pomalu užíval pohled na krajinu. Kus cesty vedl přes malebné vesničky, kde se zdálo, že čas zvolna plynul. Vzpomínky na minulost se mísily s pohledem na staré domy a střechy, které ukazovaly stopy času. Postupně se však objevily i nové stavby a zrekonstruované domy, což mi potvrzovalo, že jsem blízko mého cíle. Je zřejmé, že tato oblast žije cestovním ruchem a lidé tu skutečně prosperují.

Po pěti hodinách jízdy jsem konečně dorazil ke Clubu Dobogómajor. I přes tento čas strávený na cestě jsem se necítil unavený. Jel jsem bez pauzy a zelený čaj z termosky mi dával potřebnou energii na cestu.

Po příjezdu do cíle jsem zpozoroval řadu na recepci, což mi ihned napovědělo, že právě začíná rušnější období nástupu ubytovaných hostů. Postavil jsem se do fronty, strávil zde asi dvacet minut, než jsem přišel na řadu. Milá slečna na recepci mi potvrdila mou rezervaci, kterou jsem si předem vytiskl, a s ní jsem se pokusil domluvit v lámavé angličtině ohledně mého apartmánu. Vysvětlila mi také všechny aktivity a vybavení, včetně časů snídaně, oběda a večeře, venkovního bazénu a masáží, které jsou tu k dispozici. Současně jsem dostal kartu od brány, kterou jsem mohl použít na parkovišti před apartmány.

Poté, co jsem se ubytoval a zavítal na hlavní parkoviště, jsem se rozhodl jet pro zásoby do místního obchodu. Mířil jsem směrem k Tesco, které mám z minulosti v dobré paměti. Bohužel, narazil jsem na nepříjemnou překážku, když jsem zjistil, že moje karta do Tesca zde neplatí. Tento malý zádrhel mě však nevyvedl z míry, a tak jsem si koupil Plzeň, která byla v akci, za trochu vyšší cenu.

Po návratu na ubytování jsem si vybalil věci a připravil večeři. Následovala osvěžující sprcha a pak jsem si vybral jednu ze tří knih, abych si před spaním užil chvíli čtení. Kolem desáté hodiny jsem zhasl světlo a usnul s klidnou myslí, plný očekávání na další den plný dobrodružství.